Aby nic nezapomněly

Dva měsíce sice z pohledu dětí utečou jako voda, ale sotva v září usednou do lavic, tak se zdá, jako by se jim z hlaviček všechno vypařilo. Karel IV.? To má být jako kdo? Násobilka? To je nějaká kytka? A píše se píše s I nebo s Y? Pokud jste rodičem potomka školou povinného, jistě jste zažili ten pocit, že na začátku září máte doma nevzdělavatelného záškodníka, který se navíc jakékoli snaze o zaplnění svých mozkových závitů úspěšně brání. Není proto divu, že plno dospěláků se snaží situaci alespoň trochu zmírnit tím, že v průběhu léta svým miláčkům nenápadně podstrkuje cvičebnice z matematiky nebo slabikář. Je to ale nezbytné?
dívka na kole.jpg 
Prázdniny jsou od slova prázdno. Stejně jako rodiče potřebují dovolenou, tak i děti potřebují nějaký čas, aby se zotavily z deseti měsíců vzdělávání. Takže alespoň prvních pár týdnů je nechte. A ani poté není nejlepší nápad to přehánět. Alespoň pokud nemáte doma propadlíka, tak není důvod dítě přivazovat k učebnici. Zkuste jiný přístup. Třeba na skautském táboře se toho vaši potomci nenásilnou formou naučí spoustu z přírodopisu, díky šifrování si procvičí češtinu i matematiku, o tělocvik vážně obavy mít nemusíte. Prostě jde o to, aby se učily, ale bez toho, aby si toho všimly. Jedou k babičce? Přibalte jim oblíbenou knížku. Vůbec nevadí, že to není Jirásek nebo Němcová, jde hlavně o čtení a o zábavu.
kreslení ve škole.jpg 
A co když vašeho potomka čeká reparát? Opět platí, že i propadlík si zaslouží pár dní oddechu. Na rozdíl od ostatních se sice bude muset učit, ale nemá smysl je hned po vysvědčení hnát zpátky ke knihám. I když máte plné právo být naštvaní i zklamaní, spíše než nadávat, pomozte dětem, jak jen budete moci, a snažte se je raději pozitivně motivovat než jim vyhrožovat. Vždycky platí, že pochopení, trpělivost, rodičovská láska a zlatá střední cesta je nejlepší.

Aby nic nezapomněly
Ohodnoťte příspěvek